Čím vás Norsko překvapí?

Čím vás Norsko překvapí?

1) Určitě svou délkou a rozlohou. Norsko se totiž rozkládá mezi 57⁰ a 72⁰ severní šířky a díky své rozloze 323 802 km² patří mezi největší evropské země. Nejlépe to můžete vnímat pocitově již během letu. Ač letíte z Osla do Tromsø za severní polární kruh necelé tři hodiny, krajina se vám doslova proměňuje před očima. Pokud máte štěstí a je zrovna slunečno, nabídne se vám z výšky neuvěřitelný pohled. Letiště v Tromsø má velmi krátkou startovací a doletovou dráhou. Dosedáte téměř z moře a v několika málo minutách stojíte na místě. Z opačné strany je to ještě více fascinující, neboť vzlétáte prakticky “do moře”.

  Oslo

   Tromsø

2) Norsko je pro mě opravdu zemí kontrastů. Nejvíce jsem to vnímala především na rychle proměnlivém počasí, na které jsem ovšem ani po předchozích informacích nebyla zcela mentálně připravena. Ze slunného Osla jsem se ocitla uprostřed srpna v pro mě zcela nepochopitelné zimě, na kterou jsem si musela po celou dobu pobytu stále zvykat. Takže by asi nebylo příště zcela od věci se před odletem do podobně „laděné“ země otužovat. Každopádně si s sebou za severní polární kruh přibalte outdoorové oblečení – lépe několik vrstev, teplou bundu, čepici a pevné nepromokavé boty!

3) Nádhernou, i když občas docela syrovou přírodou! Nehledě na množství prolistovaných bedekrů a cestopisných příruček, kdy si myslíte, že už vás jen tak něco nepřekvapí a na ty fjordy a přírodní krásy jste už připraveni, tak to stejně přijde! Nic se totiž nevyrovná osobnímu prožitku! V ten moment možná zůstanete stejně jako já stát s otevřenou pusou a neschopni pohybu, když necelé čtyři metry od vás zastaví divoký sob a kouká na vás stejně zmateně jako vy:-)! Čas se na několik vteřin “zastaví”. Kdo dříve uteče? Já a nebo sob? Já se “pohnout” nemohla. Takže to vzdal dříve ten sob! S lítostí jsem pak pozorovala tu krásu, kterou jsem jako “zuřivý reportér” ani nestačila digitálně zachytit. Ale když zavřu oči, mám tu scénu “živě” před očima ještě nyní.

4) Svou “liduprázdnou” krajinou! Minimálně 400 km za severním polárním kruhem, kde jsem se ocitla, nepotkáte, pokud nechcete živáčka celý den. Není někdy od věci asi prostě takto od civilizace “utéci”! Zvláště pokud si chcete pročistit hlavu a ujasnit si své priority! Pro mě bylo Norsko zároveň i jakousi vnitřní katarzí v tomto smyslu. Daleko od své vlastní rodiny uprostřed panenské přírody začněte díky geograficky-lidskému odstupu mnohé problémy vidět jako “nepodstatné banality”. Někdy možná nemusíte jezdit až tak daleko, abyste si uvědomili, jak vám vaši nejbližší mohou strašně chybět;-). Statistiky mluví za vše: hustota osídlení v Norsku je 12 lidí na 1 km². Třetina země leží totiž za polárním kruhem.

5) Kolik žije v zemi proslavené rybolovem druhů ryb, korýšů, měkkýšů a jiných mořských živočichů, o kterých jste nikdy neslyšeli, natož je viděli či ochutnali, pokud jsou zrovna k jídlu. Nejen, že bylo pro mě neuvěřitelným dobrodružstvím vyjet již samotným rybářským člunem na otevřené moře, ale ulovit si vlastní makrelu se rovnalo malému zázraku. Vrcholným zážitkem bylo vylovení mořské sasanky, nazývané rybářský slangem “mořská prdel” a podivného “čůrajícího sumýše” (více v mých norských videích). Tady v Norsku jsem začala litovat, že jsem kdysi na hodinách biologie na gymnáziu nedávala lepší pozor. Asi bych teď byla schopná dané druhy exaktně klasifikovat :-).

6) I díky Norsku se k mořským živočichům začínám stavět s mnohem větší zvídavostí a nadšením. O to více mě bohužel irituje, že Norsko patří po Japonsku bohužel k největším konzumentům velryb na celém světě. A ani ochránci přírody a mezinárodní organizace s touto tradicí bohužel moc nezmohli. Staré statistiky z roku 2014 hovoří o 700 usmrcených velrybách. Tato informace z bedekru¹ mi trochu zážitek z celého rybolovu stavěla do nepříznivého světla! V tomto smyslu jsem možná nesprávně na základě principu kolektivní viny byla v jednu chvíli na Nory pěkně naštvaná! Ale dobře vím, že se mezi Nory najde spoustu ochránců těchto nádherných mořských savců, které je nutné pro zdravou rovnováhu v oceánech zachránit! Je to zase o lidech!

7) Ano je to o lidech! Za severním polárním kruhem mi těch pár jedinců, které jsem v této “pustině” mohla potkat, připadali navenek klidní a bez emocí. Ale toto berte prosím trochu s nadhledem!;-). Na druhé straně bych se ani nedivila, že dlouhé dny bez slunce a zákaz pití alkoholu k dobré náladě asi nepřispějí. O to více jsem se já osobně radovala, když jsme zažili z osmi dnů dva nádherné slunečné dny! Jedním z nich byl středeční výlet (16.8. 2017) na 70. rovnoběžku – trajektem na ostrov Rebbenesøy a jednu z jeho pláží, Masvik. Této části se někdy přezdívá “norský Karibik”. Voda je zde nádherně čistá a na fotce můžete nabýt dojmu, že jste někde ve Středomoří, ale teplota vody je mrazivých 8 stupňů. Tedy koupání si rychle rozmyslíte 🙂.

V těchto končinách žijí také ještě původní obyvatelé této oblasti – Sámové (nesprávně dříve nazývaní Laponci). Naleznete zde i jejich dřívější “posvátná místa”, ale potkáte zde třeba také ochočené soby, které Sámové chovají jako domácí zvířata. Na rozdíl od divokých sobů mají na krku zvonce. I když jsem věděla, že jsou “ochočení”, při natáčení krátkého videa s nimi jsem raději rychle “prchala” do bezpečné vzdálenosti. Byli zkrátka v početní přesile:-).

8) Nakupování za severním polárním kruhem může být opravdu neobvyklé! Při zpáteční cestě z Maviku jsme se zastavili v maléch “obchůdku na kůlech”, stojícímu téměř v moři. Jednalo se o typ smíšeného obchodu, kde pod jednou střechou koupíte věci nezbytné k obživě, ale vedle potravin si můžete do košíku přihodit třeba rukavice s norským vzorem a potřeby do domácnosti. Obsluha mluví převážně norsky. Takže máte smůlu!

Na němčinu, pokud nejste zrovna v německé rybářské vesnici Tørsvag, spíše zapomeňte. S angličtinou budete mít úspěch větší! Ale německých rybářů zde potkáte docela hodně. Ale nutno dodat, že pán na kase byl milý. Chtěla jsem udělat vstřícné gesto a popřát mu hezký den norsky, ale změť podivných souzvuků se mi následně napodobit nepovedlo. Takže zůstanu raději u té angličtiny a němčiny, když to s češtinou nepůjde!

  Tørsvag

9) A ještě jednu dobrou radu na závěr: “Nikdy nečůrejte tam, kde vás někdo vidí!” Toto se v průvodcích nedočtete, ale je to praktické vědět. Pokud budete přistiženi při činu, zaplatíte až 5000 norských korun, tedy v přepočtu krát 2,8 českých korun podle aktuálního směnného kurzu. Norové jsou v tomto směru velmi konzervativní a s policisty se diskutovat nedá. Dodržují striktní pravidla a ani při překročení rychlosti to prostě “neukecáte”.

10) Zásoby vína a povoleného alkoholu si přibalte do kufru raději již v Praze! V Norsku se budete po regálech s vínem a tvrdým alkoholem v běžných obchodech jen marně “pídit. Dostanete je za velmi drahé peníze (až šestkrát dražší) a jen ve speciálních obchodech do určité denní doby. Pozor na množství vína a alkoholu kvůli proclení. Povoleny jsou pouze 4 láhve vína! Pálenka musí mít méně než 50% alkoholu, jinak je to vnímáno v Norsku jako droga a za to můžete být i následně stíháni.

Čím mě Norsko ještě překvapilo? – Bylo by toho mnohem více. Ale pokud jste dočetli až sem, jste “otužilí a zdatní jako Norové”. Takže už jen “kurz und bündig” (stručně a krátce):

11) Norové nesbírají houby! Takže si zde můžete nasbírat docela slušné zásoby. Houby tu rostou divoce všude a Norové je považují za “odpad”.

12) Norské domy stojí většinou neoplocené uprostřed krajiny! Často si je ani nezamykají a věci se zde, pokud nejsou přítomní “gastarbajtři” (Gastarbeiter – často zde pracující cizinci jako Poláci, Češi atd.) zpravidla neztrácejí. Výše norských platů ve srovnání s většinou evropských zemí a přístup k majetku a nemovitostem vůbec je v Norsku specifický. Norové, ani ti nejbohatší, nedávají totiž výši svého majetku najevo. Naopak jezdí ve starších autech, aby tímto nebyli “nápadní”. Také norské domy jsou hodně “typizované” a v jistém smyslu vlastně hodně “uniformní” a účelové.

13) Ale pro mě stále ještě onou “třináctou nepoznanou komnatou” je a zůstává norská příroda! Pro mě zcela neopakovatelnými zůstávají má norská setkání se soby, losy, mořskými orly a racky, křepelkami, hranostajem a všemi těmi úžasnými mořskými tvory, které nedokážu ani pojmenovat! K tomu se přidávají specifické pláže, nádherné a pro mě „živoucí kameny“, kterých jsem si, co zavazadlo dovolilo, přivezla hned několik. A nelze zapomenout ani specifické druhy rostlin, keřů a “zakrslých” stromů, hlavně bříz. Procházka po hřebenech v okolí Dyrsfjordu mi trochu připomínala romantická zákoutí z filmu “Na větrné hůrce” od Emily Brontëové. Zvláště fascinující bylo pro mě “mystické” místo, kde se horské jezírko vylévalo formou malého potůčku, aby z výšky padalo do norského fjordu. Mé loučení s norskou přírodou jako mávnutím křídla symbolicky ukončilo prolétnutí motýla kolem mé tváře. Pro mě to byl 400 kilometrů za severním polárním kruhem takový malý zázrak přírody – takový něžný pozdrav z nebe! Děkuji.

  ¹Norsko – inspirace na cesty, Lingea, Brno 2015, str. 20.