Tak už to začalo. V pátek, 24. 4. 2015 na Gymnáziu Thomase Manna začal čarodějnický slet. Čarodějnice z Prahy a okolí se začaly srocovat na pozemku školy již v odpoledních hodinách. Na posilnění do začátku sletu byl připraven speciální krvavý lektvar s lidským okem. Tento dryák byl jen pro otrlé a postaví na nohy spolehlivě jedince, kteří během pracovního shonu a letu poněkud „přepálili“ svoje síly.
Pavouci, hadi a štíři či podobná „haveť“ může sice u slabších jedinců vyvolávat pocity fobie, ale neodbytně patří jak k čarodějnickým „módním“ doplňkům, tak je součástí mnoha tajných lektvarů. Pokud zrovna trpíte arachnofobií, raději se této události obloukem vyhněte 🙂
Na tomto místě chci poděkovat zvláště všem malým i velkým čarodějnicím, pomocníkům a zvláště rodičům, kteří připravili nejen ďábelsky pikantní skvělé pokrmy. A teď se se mnou vydejte na malý (vý)let do historie.
Hlavní nápor čarodějnic se však na našem území ČR očekává až v noci ze 30. 4. na 1. 5. Pokud po takovém setkání zrovna netoužíte, vyhněte se v tento čas raději bludným kamenům, temným místům …, ale především pohoří „Harz“ v Německu. To je se svou horou „Brockner“ (Blockberg) obzvláště oblíbeným místem čarodějnických rejů.
Podle pověsti se sem slétali na košťatech čarodějnice nejen z přilehlých obcí a měst, ale z celého Německa, aby zde tancovaly a spojily se s ďáblem. Poslední dubnová noc byla v předkřesťanských dobách spojena s pohanskými oslavami a rituály, znamenajícím de facto konec zimy a vyhánění zlých duchů. Často se podle keltského zvyku zapalovaly na kopcích velké ohně.
Tento pohanský svátek (keltský Beltane) byl ze strany katolické církve překryt nocí sv. Valpurgy („Walpurgisnacht“), i když tato svatá, původem z Anglie, měla s vyháněním čarodějnic společné zprvu jen pramálo. Do Německa přišla v 8. století a působila zde jako abatyše benediktinského kláštera v Heidenheimu.
Teprve její svatořečení papežem Hadriánem II. (1. 5. Pravděpodobně r. 870) propojilo tuto světici s ochranou proti čarodějnicím a všemu zlému. Od roku 1042 se údajně pod schránou s jejími ostatky má od konce října do února (25. únor památný den zasvěcený sv. Valpurze) objevovat tzv. Valpurřin olej, který si mohou poutníci odnášet jako ochranně-léčebný prostředek s sebou. Proto bývá sv. Valpurga od 15. st. často na obrazech vyobrazována právě s „flaštičkou“.
Valpuržinu noc literárně proslavila Goethova balada „Walpurgisnacht“ (Valpuržina noc), která vznikla v květnu roku 1799. Na Blockberg naláká Mefistoteles Fausta během jeho cesty za poznáním a dosažení štěstí právě k „dábelskému“ tanci během Valpuržiny noci. Ale o tom zase třeba až příště 🙂
Dnes je Valpuržina noc v okolí německého pohoří Harz vyhledávanou turistickou atrakcí a na čarodějnice různých kvalit a velikostí můžete narazit během svých toulek touto krajinou téměř na každém rohu. Valpuržina noc, stejně jako pálení čarodějnic u nás, je dnes spíše příležitostí, jak potkat známé a popovídat si s nimi, ať již v maskách či bez nich. Na české i německé straně se hojně popíjí pivo a hlavně v pozdějších hodinách se hlučně zpívá a tancuje.