Když se sny plní

Když se sny plní

Jooooo! Dnes je ten den D! Je neděle, 21. 10. 2018 a mně vůbec nevadí, že vstávám v půl čtvrté ráno! Jindy bych v tuto dobu asi někoho „přizabila“! Snad jsem vše sbalila – poslední rychlá kontrola. Předchozí den jsem několikrát přebalovala do nového ruksaku na záda. Méně věcí! Budu si to muset odnést. A hlavně se vejít do těch ošemetných kil na letišti!

Vyrážíme s manželem po čtvrté ranní, abych stihla ten sraz “na mapě světa” na ruzyňském letišti! V břiše mi mravenčí. Připadám si jak malá holka! Pokaždé, když se blížím k letišti a vidím odlétat letadla, už se ve mně probouzí ten euforický pocit “volání dálek” a do očí se mi tlačí slzy! „A to už letím – počkejte – po deváté letadlem? To už bych měla být “profík”, ne?” Beru si batoh – tedy ještě můj manžel mi ho nese:-). Já si zatím lehce vykračuji (no spíše letím, jak motýlek plný radosti a očekávání) směrem k letištní hale.

Se správnými lidmi

Vidím velmi známou tvář, moji Hani ze Sardinie! Tedy ona není ze Sardinie, jen jsme se tam před rokem potkaly na úžasné a magické cestě po Sardinii s Lucií Chaya. Už tam jsem věděla na konci pobytu, že příští rok letím do Peru, ať to stojí, co to stojí!!! A Hani do toho šla prostě se mnou! Vše je tak, jak má být! Správné načasování: správný moment a správní lidé! Z Prahy nás letí celkem 8. Ostatní vidím  podruhé v životě, neboť v červnu proběhl ještě v Praze rychlý “minisraz”.

V 6:30 odlétáme nejprve do Amsterdamu. Dnes nás čeká v podstatě celý den na cestě. Odbavení proběhlo bez problémů. Můj batoh je díky skvělé technice “rolování věcí do kuličky” a nákupu minikosmetiky a funkčního prádla v obchodě “pod 7 kilo” (doporučuji) téměř poloprázdný. Tedy váží pouhých 13 kg. Na těch 7 kilo jsem to holt zatím ještě nezvládla.

Boty jsou základ

Ty nejtěžší boty (mé úžasné Salamony) mám už na nohou! Kupovala jsem je 14 dní před odletem! Má kamarádka, Judita, mě varovala, že je musím rozšlápnout! Tedy jsem ještě v šatičkách a mých “Peru-botách” chodila učit do firem alespoň 14 dní před odletem! Ty boty mě fakt párkrát v Peru zachránily!!!! Srostly jsme spolu za tak krátkou dobu celkem bez problémů! – Tak boty, pochodem vchod do nového dobrodružství!

Mentální příprava: panák a modlitba

Amsterdam, který se probouzel do nového rána, nás přivítal slunečným počasím. Měly jsme téměř čtyři hodiny času na další přípoj do Limy. Jde se na průzkum! To mě fakt na letištích baví. Jako kofeinový „závislák“ (bylo nás v tom více) jsme zamířily nejprve na dobrou kávu. Bylo si také “co” povídat. Čas ubíhal celkem rychle. Pokud létám letadly, tak se neobejdu bez alkoholické posily před odletem. V letadlech zpravidla při zrychlení letadla na ranveji začnu již samovolně brečet, zatímco se ostatní bohulibě oddávají spánku, poslouchají hudbu a nebo vesele konverzují. Já se zatím křečovitě propadám do sedadla a začínám se v duchu modlit, ať tento let všichni přežijeme. Máte to také podobně?

Knihy, motýli a němčina

Tedy před dalším odletem do Limy jsme trochu s Hani zacvičily s “ruzyňskou” becherovkou a mé strachy z dalšího letu se pomalu rozpouštěly v tomto bylinkovém likéru. Postupně jsme objevily několik knihkupectví (moje velká slabost!), holandské sýry, nad kterými poletovali motýli. A navíc jsme ještě potkaly obří kočku! Ne nejsem namol a ani jsem se nezbláznila! Přesvědčte se sami na fotkách níže. A mrkněte se třeba také na krátké videjko, které jsem musela natočit. Kdo mě zná, tak ví, že jsem “totálně nadšená lektorka němčiny” a všude, kde to jen jde, točím svá “někdy (většinou) trochu šílená ” česko-německá” videa pro mé fanoušky na fun page a mé studenty. Já prostě tu němčinu miluji a vpašuji ji všude. Tedy i do zemí, kde se tímto jazykem vůbec nemluví! Ale vlastně jde jen o úhel pohledu! Někdy se totiž dějí věci, které předem nevymyslíte!   

Hlava nebo srdce: slovníky a mapky s sebou!

Na tuto třítýdenní cestu jsem byla jazykově vybavena především slovníkem španělštiny, který jsem studovala hned již v letadle. Hani se mi smála, že se se mnou v Peru alespoň neztratí, neboť jsem měla nafocené také mapky jednotlivých regionů v Peru (asi profesní deformace), a tak jsem dělala “chytrou”!:-) Ale stejně se pak ukázalo, že je někdy možná lépe nevědět, a prožívat danou zemi spíše srdcem než hlavou!!! To byla lekce, na kterou jsem tedy rozhodně předem připravena nebyla!

Angličtina se hodí “skoro” všude

Jazykovou “ťafku” jsem dostala hned při placení kávy v letištní hale v Amsterdamu, kdy jsem chtěla konečně uplatnit své jazykově nabyté znalosti angličtiny (s mou báječnou učitelkou Žanetou jste se již seznámili v předchozím článku). Moc milá Američanka, stojící za mnou, začala hned moji angličtinu před pokladní na kase opravovat. Byla jsem za to vděčná! Neboť jako učitelka to “umím ocenit”! Pokud ona slovíčka nedostanete “přes pusu”, bude Vaše jazyková znalost vždy jen pasivní. Tady je třeba využívat jazykových příležitostí a trénovat, trénovat a zase trénovat!

Nedejte se odradit!

Na druhé straně mé jazykové ego dostávalo v ten moment “na frak” a já jsem si v duchu říkala, proč jsem se tu angličtinu neučila více! Proto se umím velmi dobře vcítit do mých studentů, kteří se učí němčinu a někdy k ní ani nemají tak pozitivní vztah jako já k cizím jazykům! Tedy, pokud jste na tom podobně, nezoufejte! Dá se s tím pracovat! Dobrá zpráva! Špatná zpráva – musíte tomu jít naproti, protože “samo to do té hlavy nevleze” a bez mluvení s “rodiláky” to bude vždy na “půl plynu”! Pokud to takto máte třeba s němčinou, mrkněte občas na mou fun page;-).

Cestování jako motivace

Ale nevím, jak Vy, ale mě vždy to cestování „namotivuje“ k intenzivnějšímu učení se jazyka, na kterém mi záleží! Chci se s těmi lidmi prostě domluvit. A je mi (ne tak vždy egu!) celkem jedno, že dělám třeba chyby a pomáhám si třeba pantomimou a obrázky! Kde je vůle se domluvit, tam to bude fungovat! A když máte před sebou reálné obličeje a nejen nahrávku bez interakce, tak v sobě naleznete svůj dávno skrytý kreativní potenciál, o kterém jste třeba neměli dosud ani tušení!

Pokračování již brzy! 🙂