„Momo a ukradený čas“ – Kniha, která pohladí

 Kam se řítíme?

Také máte pocit, že se lidé pořád stále za něčím ženou? Snaží se vydělat dostatek peněz, jdou od termínu k termínu a neumí se zastavit. Nemohou moc dlouho odpočívat, neboť čas jsou peníze. Mnozí postupně začnou omezovat kontakt se svými kamarády, známými, neboť na to prostě už nemají čas…

Čas je to nejcennější co máme a necháme ho často protékat tzv. mezi prsty. Čas plyne rychle, pokud prožíváme hezké chvilky. Čas se nekonečně táhne, když děláte něco, co Vás nebaví. Poslední pracovní hodina před víkendem může být doslova nekonečná…

Někteří se snaží zastavit čas, neboť chtějí zůstat stále mladí. Někdo si naopak v jiné situaci snaží zkrátit čas a běh věcí urychlit. Ale všechno má svůj pravý čas, takže ani zpomalování a ani urychlování času nenahradí „promarněný čas“, který jsem nevěnovala svým blízkým, když jsem se honila za penězi, abych získala více času do budoucna.

Děvčátko Momo a zloději času

Kvalitní čas je pouze ten, který vědomě prožívám TADY a TEĎ. Toto umí skvěle malé děti, které jsou plně soustředěné na přítomný okamžik. Toto umí skvěle i malá Momo, která bojuje se „zloději času“. Chcete-li si na chvíli vydechnout, nadechněte se zhluboka a přestaňte pospíchat. Pokud máte tolik práce a úkolů, že nevíte, kam dříve skočit, uvědomte si, co je ve vašem životě důležité! 

Jinak se vám začnout dít věci, které se Vám vymknou z Vaší kontroly. Otázkou je, zda vůbec něco mít pod kontrolou můžeme? Někdy je to pouze zdánlivá iluze. Ale určitě existují mnohé strategie a návody, které Váš život mohou ulehčit a se kterými si ušetříte mnohé komické, trapné i nepříjemné příhody.

Pomoooooooóc termíny aneb kdo to má uhlídat?

Už se Vám někdy stalo, že jste, i když si třeba píšete věci do diáře a chytrých mobilů, „překoukli“ termíny a byli jste třeba ve správný čas, ale na jiném místě? A nebo obráceně – na správném místě, ale ve špatný časový okamžik? Určitě ano. Obě tyto situace mám propojené já konkrétně s návštěvou divadel a kulturních akcí.

Takže jednou jsem šla místo na činohru „Sluha dvou pánů“ do Národního divadla do Stavovského divadla na operu „Don Giovanni“ do divadla Stavovského. Divíte se, jak je to možné? Já také. Lístky levnější ceny z „Národního“ nám s manželem s ledovým klidem paní biletářka odtrhla na mnohem (cenově :-)) exluzivnější, v italštině zpívanou, operu.

To, že asi není vše úplně v pořádku, nám postupně začalo docházet po několika minutách, když se začalo otevírat orchestřiště a začalo ladění hudebních nástrojů. No zatím jsme se ještě nenechali „úplně vyvézt z rovnováhy“, neboť jsme očekávali moderní adaptaci s možnou předehrou.

Na tvrdo nám vše došlo, když se začalo zpívat, a to v italštině. Kam se poděl Truffaldino a co je to za kostýmy? Mohlo nám být již v pauze nápadné, že věkový průměr většiny obecenstva byl okolo sedmdesáti let a dámy měly nezvykle dlouhá roucha. Trochu jsem si ve své černé sukni a bílé halence připadala „trochu tuctově“

Italsky bohužel neumím, ale zachránily nás české titulky a lehčí znalost dané tématiky. Nevím, jak byste situaci řešily Vy? Ale my jsme i po přestávce zůstali. „Sluha dvou pánů“ v Národním divadle by stejně byl už za půlkou a „odtržené lístky“ by nám už asi po druhé neuznaly. I když….

Nic není nemožné 

I když nic není nemožné. Je to vše o lidech. Neboť, i když zrovna nemáte své dny a ocitnete se „ve špatném filmu“, může vše skončit dobrým koncem. Už se Vám někdy stalo, že jste seděli ve správný okamžik na správném místě – tedy na „svých“ řádně zakoupených sedadlech – a krátce před začátkem představení Vás s naprosto skálopevným přesvědčením a lístky v rukou začali zvedat nově příchozí? Je to prý jejich místo…

A teď se vžijte do role, že těmi lístky máváte před očima oněm chudákům, kteří přišli na představení včas a správně. A najednou zjistíte, že Vy sami jste sice na správném místě, ale přišli jste na představení o týden dříve. Příběh ze života. Naštěstí jsme měli štěstí na chápající uvaděče. Pro někoho by příběh možná skončil „kyselým obličejem“ a životní lekcí: „Dvakrát měř a jednou řež!“, odchodem domů bez muzikálového zážitku a těžkou rodinnou hádkou v duchu: „Kdo za to může?“

Věřte – nevěřte, prošli jsme se do nejmenovaného divadla za týden ještě jednou, a tentokráte již s neochvějnou jistotou, že je to na správné místo, ve správný čas a na správné představení. Navíc s dobrým pocitem, že jsme milým „trhačům“ lístků ušetřili pro tento večer trochu práce. „Uštíplé“ útržky našich lístků jsme si přinášeli jako válečnou trofej z minulého týdne s sebou, poté co nám je obětavě dohledali. Dostali jsme druhou šanci.

A tak nezoufejte, když se vždy věci nedějí podle Vámi naplánovaného scénáře. Mnohdy zasahuje „vyšší princip“ a Vy si máte uvědomit, kde v životě stojíte a třeba i proč se Vám nějaké situace vrací s obměnou již poněkolikáté.