Bylo to osudové setkání…

                Drážďany, Berlín, Goslar, Lübeck, Kolín nad Rýnem, Hamburg a čistě upravené vesničky, jako např. Maihingen v Bavorsku, jsou pro mnoho lidí jen pouhé názvy na mapě Německa. Pro mě tato místa představují má osobní setkání s Německem, jeho kulturou, mentalitou a vyvolávají ve mně zážitky, díky kterým jsem se do této země zamilovala.

 Můj obraz dnešního Německa se spojuje s mými známými, přáteli, obchodními partnery a kolegy. Díky znalosti německého jazyka nemám pocit, že jedu do „ciziny“, ale někam, kde už to znám a kam se těším. Německý jazyk mi vůbec nepřipadá ve srovnání s jinými „tvrdý“ a intonačně nepříjemný, neboť je to moje „srdcová záležitost“.

Díky tomu, že vyučuji němčinu na česko-německém gymnáziu Thomase Manna v Praze, potkávám své německé kolegy a komunikuji s nimi německy každý den. Pomyslné hranice mezi Německem a Českem se tak dávno v mé hlavě i běžné pracovní realitě rozplynuly. Myslím, že si jakýkoliv jazyk zamilujete především díky vlastní osobní zkušenosti.

Je asi pochopitelné, že někdo, kdo prožil realitu druhé světové války, si mohl Německo propojit s tímto negativním prožitkem. Ale každá strana má dvě mince. Dnešní Německo je multikulturní a otevřená země, jejíž každodenní život se svými radostmi i starostmi je velmi podobný realitě české.

            Já měla ve svém životě štěstí na skvělé lidi a učitele, kteří mi odkrývali spíše lidský a laskavý pohled na Německo a s nimiž mě němčina od začátku bavila. I můj učitel hudby mě podporoval v mém rozhodnutí přihlásit se na germanistiku. Pocitově jsem měla němčinu propojenou od svých dvanácti let s hudbou.

            Ale můj život se mohl ubírat úplně jiným směrem.  Můj pokus dostat se na germanistiku a dějepis na Filozofickou fakultu UK v osmnácti letech selhal. Bylo to zklamání, ale chyběly mi jazykové znalosti i zahraniční delší pobyt, neboť naše rodina z politických důvodů moc necestovala. Jak i později v mém životě se ukázalo, že pouhé nadšení samo nestačí! Můj sen propojit dějepis s němčinou dostal pro tento moment na frak.

Cenou útěchy se mi stalo přijetí na Pedagogickou fakultu UK na obor dějepis – občanská výchova. Takže půlka mého příběhu se začala skládat. Němčina pro tento moment ustoupila do pozadí a já pomalu zapomínala i to málo, co jsem se kdysi naučila. Můj vysokoškolský život nabíral úplně jiné obrátky. Po stránce historické to pro česko-německé vztahy moc pozitivně nevyznívalo. Bylo to pro mě také období hledání sama sebe i po stránce náboženské….

            A tady pravděpodobně nastal ten zlom, neboť v létě 1997 jsme se s jednou kamarádkou domluvily, že vyjedeme na měsíc do jedné katolické komunity v Maihingenu v Bavorsku. Kamarádka studovala germanistiku, tedy ovládala na rozdíl ode mě němčinu skvěle. Pro mě to byl docela jazykový náraz a uvědomění, že mám co dohánět. Ale pak se to stalo… Když se zamilujete, otevírají se Vám zázračně úplně jiné komunikativní spoje ve Vaší hlavě.

I když to byl jen letní románek, hluboce ovlivnil mé vnímání Německa a německého jazyka vůbec. Od té doby se stala němčina mým velkým celoživotním koníčkem. Ještě několik let mi sice trvalo, než jsem získala ten správný papír. Ale když si něco zamilujete, tak za tím prostě jděte!

            Proto cítím, že do určité míry splácím jistý dluh oněm existenciálním setkáním a jako mé současné poslání vnímám, že je mým úkolem propojovat obě dvě tyto kultury a napomáhat česko–německému porozumění. Chtěla bych Vás touto mojí vášní osudově nakazit a zprostředkovat Vám pocit jazykového úspěchu. Ráda bych Vám svým e-bookem zprostředkovala „ochutnávku“ výuky německého jazyka komunikativní metodou. Je možné, a já tajně doufám, že začnete Německo i němčinu nahlížet jiným pohledem.