Na rande s Gaudím

Dodnes nás fascinuje a neuvěřitelně inspiruje

V sobotní podvečer (10. 10. 2015) byl ten správný čas dát si „dostaveníčko“ s panem architektem Gaudím. Vydaly jsme se s Lenkou přímo na jeho nejznámější a zároveň poslední pozemskou adresu: Sagrada familia, Carrer de Mallorca 401, 08013 Barcelona. Už první pohled na tento jedinečný chrám, poté když vystoupíte z metra, Vám doslova vyrazí dech. Tváří tvář tomuto architektonickému skvostu si připadáte úplně maličcí. Možná právě toto byl jeden z hlavních záměrů Gaudího, hluboce věřícího a pokorného člověka, postavit neopakovatelný hold Bohu, v kontrastu s lidskou konečností.

Sagrada Familia je ale pro nás současníky především inspirujícím osobním příběhem Gaudího lidské houževnatosti, až doslova sebezničující tvořivosti a lidského sebeobětování až do úplného vydání sebe sama. Dodnes nás fascinuje a inspiruje životní příběh Antoniho Gaudího (1852- 1926), architektonického génia, který o nejméně jedno století předběhl svoji dobu. Čerpal svoji inspiraci zejména v přírodě a nechal se inspirovat geometrickými tvary, byl na svou dobu inovační a nebál se experimentovat. V tomto je, myslím, zcela nadčasovou a moderní výzvou dodnes! 🙂

Pár perliček z jeho života, které měly ne nepodstatný vliv na jeho tvorbu: Ve svém dětství trpěl silnou artritidou, která ho vyčlenila z běžného kolektivu svých spolužáků. Nemohl se běžně pohybovat a musel jezdit na oslu. Tyto na první pohled spíše negativní události o to více podpořily jeho vnitřní tvořivý svět, plný fantazie a vnitřních obrazů. Zdravotní důvody stojí pravděpodobně i za Gaudího pozdějším přísným vegetariánstvím a užíváním homeopatických léků. Naprosto určujícím rysem jeho osobnosti však byla pevná katolická víra, která je patrná zvláště z jeho stěžejního díla.

Práci na „Svaté rodině“ (Sagrada familia) začal Gaudí v roce 1884 a pracoval na ní spolu s dalšími vedlejšími projekty, které mu tuto stěžejní stavbu pomáhaly financovat, až do své tragické smrti v roce 7. 6. 1926 /viz odkaz na Barri Gotic/. Gaudí se zjevně inspiroval gotikou a tzv. katalánskou secesí, ale vytvořil zde svůj zcela osobitý, neopakovatelný styl. Protože prý často ani nepoužíval při stavbě plány a pracoval na základě vnitřní obrazotvornosti, získal přezdívku „Boží architekt“. V současné době probíhá proces jeho beatifikace katolickou církví a dostavba katedrály se plánuje k jubileu jeho úmrtí na rok 2026. /Podívejte se pro zajímavost na možnou počítačovou rekonstrukci/

Pokud plánujete navštívit „Sagrada familia“, doporučuji Vám raději on-line rezervaci ještě před odletem do Barcelony. Nám se v podvečerní čas již nepodařilo dostat se dovnitř, i když my jsme si napoprvé stejně plánovaly začít „pouze“ exteriérem. Na celkovou návštěvu potřebujete rozhodně delší časovou i emocionální rezervu 🙂

Naše kroky od „Svaté rodiny“ vedly k dalšímu známému Gaudího projektu, a sice do Parku Güell. Takže zpátky do metra. Cestování barcelonským metrem je docela rychlé, ale pozor je možné se snadno ztratit :-). Vlahý podvečer s pomalu zapadajícím sluncem přímo zval k romantické procházce s nádherným výhledem na celou Barcelonu. Stoupání do kopce, na kterém park leží, je velmi strmé a vyžaduje docela dobrou kondici.

V Barceloně to vyřešili jezdícími schody uprostřed silnice pro pěší. Na první pohled trochu nečekané a nezvyklé 🙂 Ale trochu té fyzické námahy stojí opravdu za to – Barcelona jako na dlani se svými rovnoběžnými bulváry, „Svatou rodinou“ z ptačí perspektivy a mořem na obzoru.

Park Güell navrhl Antonio Gaudí na žádost svého hlavního mecenáše Eusebiho Güella. Původní návrh počítal s konceptem zahradního města mezi lety 1900-1914. Zrealizován byl pouze park s místy mozaikovou výzdobou a glazurovanými střepy. Známý je Gaudího salamandr, střežící park, který je i jedním prodávaným suvenýrem v celé Barceloně. Mezi stromy volně poletují cizokrajní papoušci. Mně se podařilo dva z nich zachytit asi ze vzdálenosti 50cm. Jsou už docela zvyklí na zdejší turistický ruch :-).

Svou tajemnou atmosféru má i Gaudího krytá promenáda u východu z parku.

Poslední námi vybraný Gaudího architektonický skvost jsme si schovaly záměrně, až na další nedělní den před odletem do Prahy. Po sobotním gejzíru uměleckých a historických zážitků jsme potřebovaly nabrat trochu dech :-).

I nedělní ráno nás vítalo nádhernou sluneční oblohou. Počasí na krátký rukáv a sluneční brýle. Po lahodné ranní kávičce jsme natěšeně, pro Barcelonu ještě v časnou dobu (cca 9.30 J), stály u pokladny a kupovaly si za 20,50 euro vstupenku do „La Pedrera“, jinak také Gaudího budovy známé jako „Casa Milá“. Byly jsme mezi prvními návštěvníky. Za dvě hodiny bude vypadat situace u vstupu zcela jinak.

Zvlněné linie, točitá schodiště, inspirace květinovými a přírodními motivy, hra se světlem, polychromované detaily, možnost navštívit kavárnu, apartmán z počátku 20. století, ale především úchvatná terasa s komíny připomínajícími vojáky či šachové figury až surrealistického rázu. Téměř nepopsatelné. Mohu jen osobně doporučit a nechte se sami unášet tímto tanečním rejem barev, linií, tvarů a ornamentů….

Předposlední pohled napravo na Casa Batló – sem snad zajdeme zase až příště!

Poslední ohlédnutí před vstupem do metra na hlavní ulici Graciá, graciá,  graciá……. 

Na shledanou Barcelono!