Norsko si mě zavolalo. A co volá Vás?

Norsko si mě zavolalo. A co volá Vás?

Některé země si vyberete sami a některé si vás prostě zavolají. Norsko si tentokráte vybralo mě. V srpnu na konci prázdnin jsem tak balila vypůjčený kufr (dříve jsem tolik necestovala J) toto léto již potřetí. Jak sami Němci tvrdí: “Aller guten Dinge sind drei. (Česky volně přeloženo: “Do třetice všeho dobrého”). Po objevné cestě po Sardinii a rodinné dovolené v horké Itálii to už asi extrémněji nešlo. 14. srpna jsem stála v letištní hale v Praze vybavená průvodcem do kapsy po Norsku, který jsem začala číst až vstupem na terminál krátce před odletem. Cílová destinace Dyrfsjord – rybářská základna – 400 km za severním polárním kruhem.

Napotřetí

Letěla jsem potřetí v životě (poprvé do Barcelony, podruhé na Sardinii a teď do Norska). A tak už jsem se na rozdíl od mého prvního letu cítila na letišti téměř jako doma. Kufr zdárně prošel – zatím žádná nadváha! Jupí! Teď ještě osobní kontrola a cesta přes bezpečnostní rám. Od paní za mnou, která v Norsku žije, se dozvídám o odložení našeho letu do Osla o další dvě hodiny. “Prima” – přečtu si alespoň ten bedekr o Norsku. Nejdřív ale mířím do “duty-free”, abych si koupila malou láhev “ohnivé vody”. Volba padla na fernet citrus, protože mé nervy a žaludek před odletem stále pracují na plné obrátky.

Dávám si kafe v letištní kavárně a otevírám fernet. Naproti sedí sympatická paní. Letí také do Norska za dcerou. Nabízím jí fernet před odletem, chápe mě a dáváme se do řeči. O dvě hodiny později sedíme o pár metrů dále, známe většinu našich životních příběhů a flaška fernetu je prázdná. Z vedlejšího sedadla nás kradmo po očku občas pozoruje jeden muž, který se snaží psát něco do notebooku. Dáváme se do řeči a vyměňujeme si vizitky. Ze mě to nadšení pro němčinu asi nějak “vyzařuje”. A co vyzařujete, to si také  přitahujete! Dotyčný je profesorem germanistiky a norštiny na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Na “náhody” už od jisté doby nevěřím:). Loučíme se, i když máme stejnou cestu alespoň do Osla. Naše cesty se prozatím rozcházejí.

A jak pijete kávu vy?

 Se čtením průvodce po Norsku začínám až v letadle o hodinu později. Norové prý patří mezi nadšené konzumenty kávy a každý z nich vypije v průměru 160 litrů za rok (9 kg)! Pijí kávu zásadně bez mléka a cukru. To já tedy nedávám! Ale jedna dobrá rada: v letadle, i  když norské společnosti, si kávu raději nedávejte! S norskou kávou to moc společného nemá! Chuť jsem si spravila až v samotném Norsku! 🙂

Oslo nás vítalo slunečným počasím a já se na Norsko začala již “ladit” a těšit. Výstup z letadla se ale změnil po téměř tříhodinovém zpoždění v úprk ve snaze stihnou letadlo startující za už jen 20 minut směrem do Tromso. Dosedla jsem a letadlo vzlétlo za 5 minut. Ani jsem neměla čas začít se bát. Pouhé 2,5 hodiny letu, ale vy máte pocit, že jste v jiné zemi. Norsko vás překvapí svými kontrasty. Ze slunečného jihu (cca. 57. rovnoběžky) se rázem ocitáte na 70. rovnoběžce za severním polární kruhem. Po výstupu z letadla si oblékáte zimní bundu, trekové boty a čepici, které jsem měla naštěstí připravené v příručním zavazadle.

S kufrem či bez?

To už ale čekám s větší skupinou českých rybářů, kteří jedou na stejné místo kupodivu chytat ryby, na naše kufry. Čekáme. Všichni cestující už odešli a my stále hledíme na točící pás v naději, že se naše kufry objeví. Nedorazily. My sice v Oslu další letadlo stihli, ale na přeložení kufrů zjevně čas už nebyl. Nevím, zda jste někdy zažili už také ten pocit, že si pro tento večer nevyčistíte ani zuby a spát půjdete v tom v čem jste přijeli? Možná někde v Karibiku, u teplého moře, zachováte chladnou hlavu. Plavky, volné šaty a v zásadě můžete chodit “nazí”. Ale za situace, kdy se teplota vzduchu pohybuje okolo 10 stupňů a moře má tak nejvýš 8, začnete váš kufr s teplým oblečením velmi rychle postrádat.

V noci jako ve dne

Myslím, že mé video s tragickým obličejem, mluví za vše. Ale nakonec vše dopadlo mnohem lépe, než zprvu vypadalo:”Ende gut, alles gut!“ („Konec dobrý, všechno dobré!“) Z letiště jsme sice odjížděli bez kufrů, ale nad ránem nám už opět říkaly “pane”. Po téměř dvanácti hodinách se všemi peripatiemi na cestě jsme se ocitli v naprosto “panenské divočině” nádherné norské přírody, jejíž krásy jsem si mohla plnými doušky užívat za denního světla po následujících osm dnů. Ono toho světla bylo dost i v noci, protože “půlnoční slunce” zde od května do srpna ani pořádně nezapadá:). Takže zde ani slunce nad “hněvem” některých rybářů, kteří byli rozhořčení ze ztracených kufrů, ani fyzicky zapadnout nemohlo:).

Poleťte do Norska se mnou 🙂

A jak to máte s létáním Vy? Berete to jako přirozenou součást vašeho života a nebo se jako já před startem z hrůzy “opíjíte”, modlíte se a děkujete po doletu zároveň? 🙂 Mně to totiž jako samozřejmost rozhodně (stále ještě) nepřipadá. A opravdu mám velký respekt před piloty a jejich mentální odolností. Takže ještě jednou velké díky za dobré starty a hladká přistání!!! 🙂

Jak moje norské dobrodružství pokračovalo, si můžete přečíst v mé dalším článku. Zatím Vás zvu ke sledování mých “norských” videí, které jsem pro vás s láskou, nadšením, ale někdy také s hrůzou v očích (při neobvyklých setkáních) natáčela přímo z terénu. Snad toto nadšení alespoň trochu vyváží jejich ne vždy dobrou technickou kvalitu, velmi často ovlivněnou nevyzpytatelným norským počasím.

S přáním krásného dne

Vaše Gábi