“Podzimní deprese” a nebo nový začátek? – Jak to máte Vy?

“Podzimní deprese” a nebo nový začátek? – Jak to máte Vy?

Konec října a začátek listopadu se nám připomíná několika významnými svátky. A protože tento blog vznikl původně z vnitřního impulzu přinášet vám především střípky ze života Čechů a Němců, jejich vzájemných podobností a odlišností, podíváme se dnes “na zoubek” vybraným podzimním svátkům. Nedělí, z 28. na 29. října 2017, jsme díky společné středoevropské časové zóně opustili společně letní čas a posunuli si jak v Německu, tak v Čechách čas na hodinkách o hodinu dozadu (u většiny chytrých telefonů se o to už  starat nemusíme). Jak jste tuto hodinu “navíc” vnímali a využili vy?

Podzimní dny nás vedou nejen k osobní hlubší sebereflexi, ale mnohým v tomto období krátících se dnů a přibývání temnoty, mnohem častěji přichází myšlenky na jejich nejbližší a kladení si otázky smyslu života. Naše emoční rozpoložení prohlubuje u citlivějších jedinců pochmurné a deštivé počasí, které vystřídalo takzvané “babí léto”. V Německu označují tuto slunnou část podzimu jako “Altweibersommer”. Věděli jste, že z kraje podzimu poletující dlouhé pavučiny” jsou vlastně stříbrné vlasy starých moudrých žen? 😉

Podzim je často v tomto ohledu v mnohých kulturách přirovnáván ke sklonku lidského života, ke stáří. Příroda se pomalu připravuje na blížící se zimu. Stromy “odkládají” své staré listí. Na podzim se sklízí plody předchozích ročních období. Bilancuje se. Kdo žijí “vědomě”, vnímají tuto cyklickou “katarzi” – tedy jakousi vnitřní potřebu smíření se s předchozími událostmi, odpuštění = “opuštění” toho, co nám již neslouží. Podzimní “deprese” je často jakousi přirozenou reakcí naší duše, která volá po sebereflexi, uvědomění si stavu, ve kterém se nacházíme. Může nám být ve zdravé míře tedy jakýmsi osobním průvodcem do hlubších úrovní našeho vědomého bytí. Není to období jednoduché, ale cílené “zastavení se”, “zpomalení” nám může právě nyní ukázat směr naší další cesty. Do konce podzimu spadá v církevní tradici a v mnoha kulturách určitě ne náhodou  ale také “počátek” nového roku.

V tomto období se tato osobní reflexe promítá i do jednotlivých historických výročí na české i německé straně. Hledání smyslu dějin, jejich kontinuity s dnešní dobou a dopad na fungování jednotlivců v rámci národa a státu. Jedná se o jistou výzvu k hledání kulturně – historických vzorů, které v sobě především zahrnují mnohdy idealizovaný pohled na “správný charakter” člověka. Hledání nadčasových hodnot, potřeba víry a osobní statečnosti je právě i v této době více než aktuální. Abychom pochopili smysl našeho života, je třeba vrátit se ke kořenům – naší rodině, předkům. Abychom pochopili dnešní moderní dobu je třeba vrátit se k historickým kořenům utváření našeho státu.

Dnešní doba nás vyzývá k hlubšímu pochopení těchto dějinných souvislostí, protože v této chvíli se rozhoduje o podobě budoucí Evropy a celého světa. Není možní “strkat” hlavu do písku a odevzdat “o nás bez nás” zodpovědnost pouze do rukou našich politických představitelů. Je třeba uvědomit si naše křesťanské hodnoty a začít podle nich žít! Znamená to ale vystoupit z naší lhostejnosti a ujasnit si především osobní priority a převzít vlastní zodpovědnost za své chování se všemi jeho důsledky. Historie nám bohužel nastavuje zrcadlo a ukazuje, že politicko–náboženské konflikty se vedly téměř v každém století. Bohužel s jinými kulisami se tato situace “opakuje” také v době současné. Chybí slova a chybí správné definice. Ale stále věřím na ono pověstné “světlo na konci tunelu”.

Naším křesťanským a historickým vzorem se stal kníže Václav (10 st.) – mnohými opěvovaný a zatracovaný současně. Svatováclavský kult znají také v Německu, kam se rozšířil především díky Karlu IV. v období vrcholného středověku. Postava svatého Václava nás provázela hlavně měsícem zářím v souvislosti se státním svátkem 28. září. Dnes jeho sochy nalezneme také v katolických spolkových republikách Německa – v Bavorsku, v Severním Porýní – Vestfálcku, Bádensko – Württenbersku, Porýní – Vestfálsku, Sársku. Jeho jakousi náboženskou protiváhou v rámci pozdější politicko – náboženské  argumentace se stal náš český reformátor Jan Hus, v souvislosti s německými dějinami nahlížený jako “předchůdce” pozdější německé reformace.

 svatý Václav     

Nábožensko – politickou mapu Německa od 16. století proměnil proces reformace, která začala Lutherovým vystoupením v roce 1517, kdy měl podle tradice Martin Luther připevnit svých 95 tezí na zámecký kostel ve Wittenberku. (Ve skutečnosti to byl spíše některý z jeho žáků.) Právě v tomto roce si Německo připomíná pětisté výročí od zahájení německé reformace. Toto výročí slaví tento den jako státní svátek a má volno celé Německo! Jinak je 31. říjen jako tzv. “Reformationstag” („Den reformace“) státním svátkem pouze v Meklenbursku-Pomořansku, Braniborsku, Sasku, Sasku – Anhaltsku a Durynsku: tedy v podstatě v tzv. nových německých republikách, které byly dříve součástí NDR (Německé demokratické republiky).

V bývalém NDR byly obdobně jako v komunistickém Československu nesprávně vyzdvihovány postavy reformace jako prototypy tzv. „božích bojovníků“ proti katolickým utlačovatelům a „feudálům“. Obdobně jako u nás postava Husa, byla i postava Luthera dána ahistoricky do kontextu lidového hnutí odporu proti katolickým pánům a tyto postavy byly ideově oběma režimy zneužity v rámci politické argumentace. Mnohá klišé přetrvávají bohužel dodnes.

Hned po dni reformace slaví katolické země Německa (viz výše) stejně jako katolická církev u nás 1. listopadu svátek “všech svatých” (“Allerheiligen”). Tyto spolkové země mají na rozdíl od Čech v tento den oficiálně volno. Skutečnost je taková, obdobně jako v Čechách do kostela v tuto dobu míří jen “skálopevní” věřící. Ostatní spíše dospávají předchozí “halloweenskou party”, která do Německa a do Čech byla “implantována” ze saskoanglických” zemích a s křesťanstvím má společného jen pramálo.

Noc z 31. 10. na 1. 11. je mimo křesťanskou oblast připomínána jako anglosaský lidový zvyk, někdy propojován s keltskou tradicí – tzv. svátkem Samhein. V Německu a u nás se vydlabávají také již nějakou dobu dýně, pořádají se párty v nákladných kostýmech (obliba v Německu). Symboly tohoto zvyku se stali kostlivci, čarodějnice, duchové, černé kočky, příšery, které můžete potkat klidně i u nás.  Já mohla slabý “odvar” haloweenu zažít již s předstihem třeba v západočeském Stříbře (strašidelná výloha květinářství) a v Legolandu u Mnichova, kam jsme se vypravili v rámci krátkých podzimních prázdnin:-).

V Čechách, v Německu i Rakousku si 2. listopad připomíná většina lidí své zemřelé a navštěvuje pietně hroby. Modlí se, zapalují se svíčky a v církvích se prosí za spásu jejich duše či přímluvu. “Dušičkový čas” je dobou smíření a odpuštění. Chtěla bych nám na tomto místě společně popřát, abychom tento čas prožili ve vnitřním klidu a nechali se vnitřně proměnit! Návrat k našim kořenům jak rodinným, tak historickým, zastavení a ztišení nám pomohou připravit se na nastávající období. Ať “to temné v nás” může být uzdraveno a prozářeno světlem!

S láskou Vaše Gábi