Putování po „Barri Gotic“ aneb, kde se německy nedomluvíte

Sobotní den v Barceloně se nesl v duchu poznávání tohoto okouzlujícího města. Ještě při vydatné snídani v hostelu jsme s Lenkou zachytily asi tak dvacetiletého mladíka, který nabízel prohlídku po historickém jádru Barcelony. Protože byl už ale na odchodu a my ještě nedosnídaly, zjistily jsme si od něho odpolední čas této historické vycházky. Začínala až ve dvě. Do té doby jsme si nejrušnější část Barcelony chtěly prohlédnout samy. Po rušném nočním životě se Barcelona jen pomalu probouzela do sobotního rána. Na ulicích kolem 10.00 bylo celkem ještě prázdno. Mířily jsme pomalu na nejznámější ulici v centru Barcelony „La Rambla“. Zde atmosféra začala k 11. hodině pomalu houstnout. Místní kavárničky na hlavní třídě byly převážně již obsazené. Španělé o víkendu, ale i hodně cizinců, vyráží na svou ranní kávu. Největší tlačenice nastává ale před vyhlášenou tržnicí La Boqueria, jedním z mnoha dalších projektů Gaudího. Z protilehlé budovy přes ulici na nás mává z balkónu prvního patra „Marilyn Monroe“. Ne, nezbláznila jsem se. Jedná se o živou mávající „pozvánku“ do erotického muzea. Barcelona má mnoho tváří. To už nás ale mohutný proud unáší přímo do útrob věhlasné tržnice.  Cesta zpět nemožná. Baťoh a kabelku pro jistotu dopředu! Dnes to tu opravdu žije. Je z čeho vybírat. Sladkosti, sušené ovoce, ovocné fondue (brochetas) vypadá obzvlášť lákavě, mořské plody, malé chobotničky, ale i vaření šneci připomínají spíše francouzský styl. Na své si přijdou i milovníci masa

.  

Od tržnice se proplétáme křivolakými uličkami staré Barcelony směrem k Placa de Sant Jaume. Ocitáme se architektonicky rázem v jiném světě – Barri Gotic, gotické čtvrti. Katalánská gotika Vás zcela uchvátí. Na tomto náměstí stojí naproti sobě dvě výrazné stavby: Palau de la Generalitat (Palác generality Katalánska) – sídlo katalánské vlády a Ajuntament (Městská radnice)- Casa de la Ciutat, u jejíhož vchodu ve výklencích po stranách nalezneme i sochu krále Jaume I., zakladatele tzv. „sněmu sto“. Ten zde zasedal zhruba od roku 1373 do svého rozpuštění roku 1714.

V průzoru mezi budovami za náměstím Sant Jaume vidíme železnou drátěnou konstrukci, připomínající oblíbené katalánské „fiesty“ – náročná sportovní disciplína, někdy nazývaná jako „hrad lidí“ či „věž lidí“ (viz např. https://www.youtube.com/watch?v=fJ_zaYbzu3U). Katalánsko má kromě Barcelony ještě další tři provincie: Gerona, Lérida a Tarragona. Znaky těchto provincií nalezneme i během našeho putování historickou Barcelonou. Po krátkém odpočinku v příjemné kavárně na rohu pokračuje naše putování společně s průvodcem Andreem, který na nás k našemu nemalému překvapení začal najednou mluvit česky. Slyšet češtinu od Američana z Texasu, jehož maminka pochází z Chile, uprostřed Barcelony, který hovoří kromě toho plynně pěti jazyky, bylo i na mě silné kafe :-). A pak už to byl jeden velký gejzír historických zajímavostí, bonmotů a historek. Andreas nás protáhl historickým jádrem Barcelony a ve vyčerpávajícím tříhodinovém kunsthistorickém, velmi osobitém stylu nás seznámil s důležitými historickými milníky Katalánska na pozadí španělských dějin. Naše první společná zastávka byla u městského historického muzea Museu d´História de la Ciutat (MHCB) na náměstí Placa del Rei. Dnes zde naleznete Archív Koruny aragonské. Odtud jsme odzadu mířili ke katedrále sv. Kříže a sv. Eulálie. Sv Eulálie je zároveň i patronkou Barcelony. Podle legendy byla umučena při pronásledování křesťanů jako třináctiletá dívka za vlády císaře Diokleciána a měla se údajně po své smrti vtělit do husy. Proto i třináct hus na přilehlém dvoře je jejím symbolem. Nedaleko katedrály na nás jako „reklamní poutač“ vykoukne rozměrná Picassova kresba, zobrazující narození Ježíšovo se scénou klanění králů. Středověká Barcelona se tu prolíná s moderní. Odtud pokračujeme ke kostelu Santa Maria del Pi, jednomu z nejstarších kostelů ve městě ze 14. st.. Kostel dostal své jméno podle dřívějšího piniového háje. Jednu pinii ještě před kostelem najdeme dodnes.      Tento kostel zaujme svojí rozetou a věží. Dnes před kostelem můžete navštívit místní trh se sýry. Mě zaujal také zajímavý krámek v sousedství s pastelovými dortíky. Hádali byste, že jsou to suvenýry vyrobené z ručníků?:-) Odtud jsme se ponořili do původně nejstarší židovské čtvrtě El Call, kde v uzké uličce Carrer de Marlet 5 můžete malými dvířky vstoupit do nejstarší židovské synagogy „Synagogy Major“ v Evropě. Ovšem mezi nejstarší funkční synagogu patří naše „Staronová synagoga“ v Praze, dnešní Pařížské ulici 🙂 Židovská komunita žila v Barceloně od doby římské až do jejího pogromu a vyhnání inkvizicí roku 1391

.    

V severní části Barri Gotic stojí schovaný kostelík sv Filipa Nerriho, kostelík kam se chodil modlit např. i Antonio Gaudí. Na jeho fasádě uvidíte ještě stopy po ostřelování z období španělské občanské války 1936-1939. Kousek odsud skončila také pozemská Gaudího pouť, když se odsud vracel pěšky 7. 6. 1926 jako každý den pěšky do své monumentální „Familia sagrady“, kde poslední léta i bydlel. Na křížení ulic Bailén s Gran Via de les Corts Catalanes ho srazila v jeho téměř 74 letech tramvaj. V ošuntělém žebrákovi zprvu nikdo slavného architekta nepoznal. Odtud jsme pak prokličkovali s celou skupinou přes náměstí George Orwella směrem ke gotickému kostelu Santa Maria del Mar. Věděli jste, že Orwellovo vlastní jméno bylo Erik Arthur Blair. Spisovatel nám známý pod pseudonymem G. Orwell, který se mimo jiné zúčastnil španělské občanské války na straně levice proti frankistům, napsal vedle známé „Farmy zvířat“, „1984“ také méně známé dílo „Hold Katalánsku“, které patří mezi nejlepší válečné reportáže této doby. Skvost katalánské gotiky, kostel Maria Santa Maria del Mar, zvěčnil ve svém románu „Katedrála moře“ Idefonso Falcones. Stavba tohoto kostela trvala okolo 55 let a stojí ve čtvrti Riberra. Na jeho místě stával původně středověký hřbitov, kde byla pravděpodobně pochována právě sv. Eulálie. Dnes vedle kostela nalezneme Katalánci uctívané pietní místo jako vzpomínku na mučedníky padlé ve válce o španělské dědictví, kdy se rokem 1714 v podstatě uzavírá vidina nezávislosti Katalánska, které nadále zůstává součástí španělské koruny. Tyto události připomíná „věčný plamen“

.

Skoro v každé ulici visí z několika oken katalánská vlajka. Snaha o nezávislost je zde patrná na každém rohu. Katalánci jsou hrdí na svůj jazyk – katalánštinu, které dávají přednost před španělštinou. Němčinou se zde bohužel nedomluvíte, na což jsem tajně spoléhalaJ, ale anglicky jsou Katalánci, na rozdíl třeba od Francouzů, ochotni s Vámi komunikovat. Pokud projevíte snahu pochytit pár místních výrazů, tak je čekejte v katalánštině, rozhodně ne ve španělštině!

Naše společné putování převážně středověkou Barcelonou skončilo před El Born Centre Cultural, jedná se de facto o zastřešenou výstavu vykopávek, mapující každodenní život v Barceloně okolo roku 1700 a zachycující také válečná utrpení mezi lety 1691 – 1714. Na tomto místě jsme se všichni jen neradi loučili s naším skvělým průvodcem. Velké díky a poslední selfies :-). Nyní na nás čekala moderní „Gaudího“ Barcelona a poslední noc před odletem domů.