Zapomenuté vzpomínky – zmizelé vesnice

Zapomenuté vzpomínky – zmizelé vesnice 

Dnešní zasněžené ráno bylo magické. Pohled na zapadaná pražská auta, vykukujících zpoza obrovských bílých čepic, mě unesl úplně do jiného času a jiné roční doby 🙂 Pod sněhem skrytá krajina mě paradoxně ve vzpomínkách přenesla do velmi horkého července 2015, kdy jsme v rámci mezinárodního letního tábora v Rapotíně se skupinou skvělých a neobvyklým tématem zaujatých mladých lidí (14-18 let) točili dokumentární film „Verschwundene Dörfer“ („Zapomenuté vesnice“), na který se můžete podívat také na mojí fun page „Německy zběsile a rychle“.

Mnohé historické události mnohdy také „zapadaly“ pod nánosy času. Stejně jako některá místa v Čechách a na Moravě byla po bolestných událostech druhé světové války a traumatickém odsunu Němců často srovnána se zemí či zde zbyly jen rozvaliny, připomínající doby, kdy zde stávaly celé vesnice. Mnohé nezasvěcené oko by tyto stopy ani neobjevilo. A tak jako zůstávají šlápoty ve sněhu, tak jsme se společně se skvělou partou otevřených mladých lidí vydali po stopách „ztracených“ a mnohdy již zapomenutých bývalých německých vesnic v oblasti severomoravského pohraničí.

Bylo pro mě neuvěřitelné sledovat, jakým způsobem tato nová generace přistupuje k historickým událostem a jak se někteří z nich díky generaci babiček a dědečků s tímto tématem setkávali zprostředkovaně ve vlastní rodině. Při prvních diskuzích na téma „odsunu Němců“ přede mnou seděla skupina mladých lidí z pěti zemí: České Republiky, Slovenska, Polska, Ukrajiny a Rumunska. V každé z těchto zemích byl historický průběh událostí a postup trochu odlišný.

Kromě historických rešerších, které se promítnou i do samotného dokumentárního filmu, byl pro nás jistou inspirací a nahlédnutím do roku 1946 hraný film „ Kinder des Sturms“ („Děti bouře“- https://www.youtube.com/watch?v=obZCW63DFi4), který ukazuje i psychicky vypjaté situace dětí odloučených od rodičů a zničené rodiny. Je velmi těžké představit si pro současné děti, že by měly pouze s jedním kufrem navždy opustit svůj domov. Bohudíky mají dnes „představu kufru“ a otázku: „Co bys dělal, kdybys musel odejít s jedním kufrem?“, propojenu více s představou cestování po světě.

V některých rodinách pamětníků, co odsun zažili, naleznete ještě onen kufr i spolu s někdy nepochopitelnými předměty. Lidé často během několika málo vteřin zabalili to, co pobrali a přišlo jim důležité. Pro někoho to byl třeba i dětský nočník, balený s myšlenkou na druhé a dnes jako rodinný exponát připomínající fázi tzv. divokého odsunu.

Za historickou pomoc (materiály, kroniky, pohlednice, publikace etc.), ale především díky výborné znalosti místních poměrů za výběr ještě žijících očitých pamětníků, vděčíme především paní Erice Vosáhlové. Technicky vznikal celý dokument sice pod taktovkou Romany Janik, ale nebýt pracovního nasazení a zápalu těchto mladých lidí, kteří hodiny stáli na slunci a natáčeli i několikrát stále dokola ten samý záběr, asi by tento film mohl jen těžko vzniknout.

Asi i nyní více po zkušenosti s natáčením filmu sedím v normálním kině déle, když už ostatní odcházejí. Umím lépe ocenit práci aktérů v pozadí, které na plátně neuvidíte. Proto Vás chci tímto poprosit, zdržte se po shlédnutí dokumentárního filmu „Veschwundene Dörfer“ ještě na chvilinku a dočtěte si titulky až do konce. Věřte mi, že si to tito mladí filmoví debutanti zaslouží.

  Mnozí z nich mi opravdu tzv. „přirostli k srdci“ a já věřím, že s velkou většinou z nich se potkám i toto léto (3.-16.7. 2016) v rumunském Valea lui Liman. „Die Reise geht weiter“ – cesta pokračuje. Ve spolupráci s Goethe-institutem v Bucaresti, ifa (Institut für Auslandsbeziehungen) a rumunskými institucemi DFDR a ADJ se po Polsku a České republice štafeta přesouvá do Rumunska. Tak třeba se tam spolu potkáme :-).