Byl to pořádný tanec …

Ohlédnutí za rokem 2016

Rok 2016 se pomalu chýlí ke svému konci a nezbývá než vyslovit jedno velké vděčné „děkuji“. Děkuji za nové příležitosti a možnosti růst nejen pracovně, ale i lidsky.  Velká část mých zkušeností byla logicky provázána i s mou dosavadní prací na Gymnáziu Thomase Manna (GTM). Většina mých zážitků a zkušeností se točí, jak jinak :-), okolo němčiny a Němců. Tedy lépe řečeno mých skvělých německých přátel, kteří mi byli nejen v profesní oblasti velkou oporou. Mou vášní a koníčkem se stala celoživotně němčina, a tak s radostí vítám každou milou příležitost mluvit, psát, chattovat či na jiných sociálních sítích komunikovat německy či přinejmenším dvoujjazyčně :-).

Můj velký dík patří nejen mým německým, ale samozřejmě i českým přátelům a kolegům  za jejich  trpělivost, radu a inspiraci. Neměli to se mnou vždy lehké, protože jsem živel  a to vydrží jen ti nejodolnější, nejvěrnější nebo rodina (ta zpravidla musí :-)).

Rok 2016 se pracovně nesl na vlně nových projektů, spjatých i s cestováním. Čtrnáctidenní studijní pobyt v Berlíně mi takzvaně pracovně a jazykově „dobil baterky“. Měla jsem pocit, že se vracím někam, kde už to znám.  Následovala cesta s mou báječnou kolegyní Monikou do Bavorského lesa s našimi studenty, kde tento rok šlo v rámci sněhové kalamity (ač konec dubna) málem o přežití :-). Ale zvládli jsme to společnými silami. Smršť konce školního roku nám dala pauzu k nadechnutí v rámci školního výletu na Dachstein, který jsme si nakonec  skvěle užili s kolegyní Danielou, Pavlou a Veronikou.

Mým osobním a pro mě důležitým intermezzem se stalo seznámení s velmi talentovanou mladou zpěvačkou Magdalénou Urbanovou, která vstoupila téměř pohádkově do mého života. Měla jsem tu čest být při křtu jejího prvního sólového CD „A jedeééém…“ Dnes má Magdaléna za sebou řadu úspěšných vystoupení, nedávno i v O2-Aréně jako host paní Marie Rottrové. V této ještě doznívající době vánoční určitě nepřehlédněte její nový videoclip „Kouzlo Vánoc“, který mě osobně ve vzpomínkách vrátil do mého dětství. Děkuji za toto nové přátelství!

Konec školního roku je pro učitele i žáky vždy dlouho očekávanou událostí s příslibem nastávajících prádnin. Pro mě byl však spíše spojen s odjezdem mé „spřízněné duše“ Bettiny, která byla německou praktikantkou na GTM celý školní rok 2015/16 a mou „pravou rukou“ :-). Díky Bettině, Robertovi (německému studentovi, vyučujícímu v rámci praxe na GTM), mému saskému kamarádovi Lutzovi a díky Michimu, kterého jsem poznala v rámci projektu „perform-ers“, mohla vniknout naše první společná německá videa na mém blogu jako malý příspěvek „česko-německého nahlížení“. Za tento projekt jsem opravdu velmi vděčná, protože je to první krůček, jak věřím, k projektům budoucím.

Prázdniny by měl člověk odpočívat, ale říkejte to workoholikovi :-). Takže jsem z konce školního roku odjížděla přímo na přípravný termín letního mezinárodního tábora (Sommercamp) v Rumunsku do Valea Lui Liman linkovým busem z Florence s mou novou kamarádkou Helen z Berlína. No byla to jízda, která stála za to! Věřím, že i v nastávajícím roce 2017 se někteří znovu uvidíme, tentokráte v Polsku u Mazurských jezer.

S koncem prázdnin nazrával i pocit mého vnitřního restartu, za který vděčím mé úžasné slovenské kamarádce Miriam Štolfové. Nikdy bych nevěřila, že sama přejdu bosa po ostrých střepech bez jediného škrábnutí! Ale to byla jen třešnička na dortu! Člověk si zde uvědomil spousta dalších velmi důležitých osobních věcí i na základě silných osobních příběhů. Navíc krásná dědina Liptovský Ján v podhůří Nízkých Tater má své osobní kouzlo samo o sobě.  Děkuji, Miriam!

Počátkem září vstoupila do mého osobního příběhu ještě má další „himmlische Schwester“, Vicky, kterou jsem mohla poznat prostřednictvím našeho společného přítele, Lutze, na velké pirátské párty nedaleko Lipska. O tom, jak Němci umí slavit a jak to máme my, zase třeba ale v jiném článku;-)

Myslím, že počátkem nového školního roku 2016 se daly do pohybu věci příští… Září – říjen…prázdniny jako by nikdy nebyly :-). Ač máme skvělé studenty, kolegy a svou práci mám velmi ráda, nastanou někdy okolnosti – spíše časová souhra malých drobných událostí, které Vás prostě už někdy „vyhodí z kola ven“.  A tak s rekapitulací konce roku 2016 uzavírám s vděčností a s díky mou jednu delší, téměř desetiletou, pracovní kapitolu, spjatou s Gymnáziem Thomase Manna. Jedny dveře se zavírají a druhé otevírají… Byla to pro mě velmi cenná a důležitá kapitola mého života a děkuji za ni! Jak věřím, přátelství zde navázaná budou pokračovat i nadále :-).

Rozhodně budu s láskou vzpomínat na svou milou třídu III.B. a její rodiče, jimž bych chtěla na tomto místě zároveň i poděkovat za lidsky milé skoro tři roky! S úsměvem na rtech budu vždy ráda vzpomínat i na poslední školní projekt o Peru, jeho historii, kultuře a každodennosti. Hodně jsme tančili, mužská část válčila a pro zklidnění jsme pak rozjímali v kruhu u „posvátného oltáře“. Každému bylo zjeveno jeho „indiánské jméno“, a proto jsem od této chvíle „Ta, co tančí s motýly“ :-). Zde se také upevnilo mé rozhodnutí pro rok příští začít se španělštinou a podívat se i do samotného Peru;-).

Na tomto místě bych chtěla nám všem společně popřát, aby nastávající nový rok 2017 byl pro nás rokem šťastným! Nebojte se opustit jisté, ale někdy již stojaté, vody a udělejte i ten první nejtěžší krok do neznáma, abyste si mohli splnit Váš sen! Zkoušejte nové věci a osvědčené si ponechte, ale nezůstávejte stát na místě, protože, kde není pohyb, není ani život!

Děkuji vám všem za Vaši podporu a věřím, že s mnohými z Vás se potkám i v nastávajícím roce 2017! Prost! Na zdraví!

Ta, co tančí s motýly (Vaše Gábi)