Zápisky z Bavorského lesa I – den první

Jedno pozvání

Chtěla bych Vás tímto krátkým deníkem na pokračování pozvat na krátký výlet do malebného prostředí Bavorského lesa  konkrétně do „Wildniscamp am Falkenstein“  (kempu uprostřed divočiny na úpatí Sokolí hory), kam naše Gymnázium Thomase Manna jelo tento rok již potřetí. Týdenní pobyt uprostřed nádherné přírody bez internetového připojení byl doslova „balzámem pro tělo i duši“.

„Aller guten Dinge sind drei“  aneb „Všechny dobré věci přicházejí po třech“. Proč jsme se tedy vlastně na tento výlet vydali? – Za 1) načerpat novou energii a inspiraci

2) využívat němčinu jako komunikační  prostředek v běžné praxi

3) poznávat přírodu „všemi smysly“

Pondělí, 27. 4. 2015

Píše se pondělí, 27. 4. 2015, a my nakonec místo v 8:00 odjíždíme téměř až před devátou ranní (zapomenutý pas nakonec úspěšně doráží :). Díky dopravní špičce se prodíráme jen velmi zvolna téměř další hodinu přeplněnou Prahou. Pak už jízda do Národního parku v Bavorském lese ubíhá plynule a my tak postupně doháníme ranní časový deficit.

Přejezd z Čech do Bavorska se dnes pozná již jen podle německých nápisů na restauračních zařízeních. Místo plánovaného poledne dorážíme nakonec okolo půl jedné na místo určení. Zde nám již naši budoucí lesní průvodci („Waldbetreuer“) Monika a Stefan pomáhají přeložit naše zavazadla do menšího auta s vlekem. Dále se už pokračuje pěšky.

Po 10 minutách chůze dorážíme k hlavní budově „Wildniscampu am Falkenstein“. Na okraji kempu se pilně staví nová jurta vedle chat jednotlivých zemí (Länderhütten), které lemují louku po pravé straně hlavní budovy. V jídelním sále, který bude pro nás zároveň sálem „shromažďujícím“ (zvláště za deštivého počasí či během pozdních, poměrně ještě chladných, večerů), na nás již čeká první oběd.

Mezitím dorážejí na terasu naše zavazadla. Po obědě se všichni společně se svými průvodci vydáváme na průzkum okolního terénu, kde se roztroušeny po lese nacházejí chaty různých velikostí a tvarů, které si naši studenti mají sami v rámci „kooperace“ mezi sebou rozdělit.

Toto se nakonec ukáže jako nelehký úkol, neboť zprvu tři a poté dvě skupiny dívek a chlapců argumentačně zápasí zvláště o tzv. „Baumhaus“ (obydlí na stromě). Nakonec rozhoduje los, respektive známé „kámen-nůžky-papír“. Prohrávají dívky (získávají „Lichtstern“ – chatu ve tvaru hvězdy- namísto Baumhausu). Výhra „Baumhausu“ se po dvou chladných nocích stává spíše „Pyrrhovým vítězstvím“.

Baumhaus  Lichtstern

Nastává velké stěhování. Chlapci zabydlují „Erdhöhle“ a „Baumhaus“; dívky „Wasserbett“ a „Lichtstern“. Erdhöhle připomíná „noru“ hobita Frodo Pytlíka z Kraje. Také se jí přezdívá „hobitín“. V „Erdhöhle“ a  „Wasserbett“ („vodní postel“ – stojí nad bublajícím potokem, který Vás „ukolébává“) je možnost zatopit si dřevem.

Erdhöhle  Wasserbett

Žít v přírodě a v souladu s ní

Již první den se studenti seznamují s přírodním způsobem života ve Wildniscampu. Hned po obědě první den přichází první úkol: vypořádat se s velkou horou špinavého nádobí. Teprve postupně všem dochází, že nejsme v hotelu, ale každý musí pomáhat, pokud chce jíst z čistých talířů. Nedojedené zbytky patří do „Biomüll“ (bio-odpadu).

Vše má svůj řád a logiku. Vítejte v Německu! Nejdříve roztřídit a pak umýt  špinavé nádobí, příbory, skleničky ( levá část kuchyně), dát vše do „rychlomyčky“, vydezinfikovat ruce a v pravé části kuchyně utírat a uklízet čisté nádobí. Pevnou rukou tady vládne paní učitelka Akslerová, neboť každé nové skupině „dobrovolníků“ je třeba „systém“ vysvětlit a jít sama názorným příkladem.

Pro mnohé je tak služba v kuchyni téměř „existenciální zážitek“. Někteří poprvé v životě myjí ručně nádobí, neboť do té doby vše dělala myčka či maminka :). Stejně tak i úklid, zametání, třídění odpadu, hledání dřeva v lese, štípání dřeva na grilování, fungování bez elektřiny v chatkách a spaní ve spacáku je pro většinu nový zážitek a adrenalin.

Skvělá strava v biokvalitě, pohyb na zdravém vzduchu po lese a do určité míry odpadající „termínový“ školní stres řeší u některých v Praze převládající psychosomatické obtíže jako je únava a bolest hlavy.

Třídit, třídit, třídit…

I když už jsem ve Wilniscampu am Falkenstein podruhé, vždy mě fascinuje preciznost a zodpovědnost v oblasti třídění odpadu. Dokud nenavštívíte Národní park v Bavorském lese, nepochopíte! 🙂 Kontejnerů na třídění tu naleznete minimálně 7! Než jsem to zažila na vlastní oči a kůži, tak jsem si myslela, že odpad celkem doma v Praze třídíme. Teďˇ mám pocit, že v oblasti životního prostředí a ekologického způsobu života máme tedy opět co dohánět!

A cože se to vlastně všechno třídí?

Zbytky od oběda- jídlo, šlupky od ovoce, ale i třeba papírové ubrousky, přijdou do „Biomüll“ (bio-odpadu). U nás to zvláště na vesnicích či v domech se zahradou přijde zpravidla na „kompost“. Ale ve městě, kde většinou ještě speciální kontejnery tohoto typu jen těžko naleznete, končí zpravidla druh tohoto odpadu ve směsném kontejneru.

Plasty se dále dělí do dalších podkategorií – kontejner na plastové láhve (Plastikflaschen), kam přijdou opravdu jen plastové láhve obdobně jako u nás. Němci mají na velké množství nápojů tzv. „Pfandflaschen“, tedy vratné láhve. U nás je to často jen pivo, ale v Německu se takto dají vracet i láhve od mléka, džusů a dalších nápojů.

Kartóny od džusů či mléka vyhodíte do „Tetrapack“ koše.

„Sonstige Verpackungstoffe“ – tedy ostatní obaly, kam patří obaly od sladkostí či sýrů atd.

Alobaly přijdou do koše „Aluminium“, papír jako u nás má svůj box „Papier“ a nerecyklovatelný zbytek patří do zbytkového odpadu „Restmüll“ (třeba i žvýkačka a vychladlý popel z kamen)

Vše se pak každý večer vynáší z kuchyně do vedlejší menší budovy (typu dřevník-kůlna), kde jsou opět po německém precizním způsobu přesně popsány a umístěny velké odpadní pytle s daným typem odpadu. Prostě „Ordnung muss sein!“ Zapomenout nesmíte ani na vypnutí všech spotřebičů po opuštění kuchyně.

            V prostředí Národního parku to má svou logiku, neboť jsme uprostřed lesa a např. myši a mravenci cítí jídlo na velké vzdálenosti a rádi si pro ně přijdou až na místo. Z tohoto prostého důvodu nemohlo být jídlo ani sladkosti v chatkách, které ležely přímo v lese. Studenti si svoje „zásoby“ měli dát již první den do speciálních dřevěných boxů v hlavní budově, aby je pak v noci ve spacáku nepřekvapila nečekaná lesní návštěva :).

Zprvu mě udivovalo, že nikde – ani na kraji lesa – pomalu nenaleznete žádné odpadkové koše. Když ale lesem procházíte, kupodivu nenajdete nikde ani poházené odpadky. Co si s sebou přinesete, si také na zádech odnesete!

Pondělí se uzavírá…

Po prvotním seznámení se s řádem parku a ubytování, odpoledních hrách na louce, kdy počasí bylo celkem příznivé, se pondělní den uzavřel posezením u táboráku a hraním písniček na kytaru. Po 22.00 začíná příprava na večerku. První noc v přírodně- bojových podmínkách začala…