Když Vás od Vašeho snu dělí jen pár hodin a metrů

Splněný sen – Machu Picchu (27. – 28. 10. 2018)

Vysněný víkend je tady! Pro mě pomyslný vrchol mé peruánské cesty, kvůli kterému jsem se o Peru (stejně jako mnoho dalších) začala zajímat. Okolo sedmé ranní hodiny odjíždíme od našeho hotelu v Cuzcu na nádraží. Jízdenky nám již předem zajistila Míša. Pojedeme turisticky známým “PeruRailem”. Na nádraží pobíhá vlakový personál ve speciálních uniformách, u mužů podobných livrejím.

Perurail

Jízda Perurailem

Máme si připravit pasy. Do Perurailu budeme “odbaveni” a usazeni na naše místa. Perurail je atrakcí dosti nákladnou pro turisty a místní Peruánci ho v oblibě moc nemají. Ti jezdí v mnohem jednodušších a oprýskaných vlacích (ostatně takové se najdou u nás také). Vedle nás na koleji stojí ještě mnohem luxusněji vybavený vlak “Hiram Bingham”, nazvaný po objeviteli Machu Picchu. Lampičky v oknech tohoto vlaku připomínají trochu atmosféru “Orientálního expressu” z Agathy Christie.

Náš vlak je také velmi útulný. Sedím s Hani po směru jízdy a naproti sedí Míša s Aničkou. Bude to veselá cesta. Ujet vzdálenost zhruba 115 km z Cuzca do Aquas Caliente nám zabere 3 hodiny 30 minut. Během cesty dostáváme občerstvení ve formě kávy, chichi /čti: čiči/, sandwiche a jablka. Samozřejmě, že si mimo výše jmenované můžete zakoupit další pochutiny a nápoje. Holky vyzkouší známý peruánský alkoholický nápoj “pisco”.

vzadu Míša a Anička, vepředu já a Hani

zleva vepředu Hani a já, vzadu vykukuje Adri a vlevo Markétka

Projíždíme nám již známými lokalitami, které jsme navštívili v tomto týdnu: Urubambou a Ollantaytambem (2 hodiny jízdy od Cuzca). Vzpomínky ožívají. Je zajímavé pozorovat okolní krajinu z vlaku: políčka, řeku Urubambu, spíše skalnaté úseky, domečky v dálce, ale také vedle trati. Seshora nahlédneme do jednoho malého peruánského hospodářství. Vegetace se proměňuje přes kukuřici až po sukulenty.

jízda okolo řeky Urubamby

peruánské hospodářství poblíž vlaku

sukulenty a kaktusy podél trati

Nejlepší hotel v Peru

Před Machu Picchu vidíme na skále nejlepší hotel v Peru “Skylodge Adventure Suits”, pověstné “ 3 skleněné kapsle” ve výšce okolo 122 metrů nad zemí pro milovníky adrenalinu a nevšedních zážitků. Výhled to musí být asi parádní, ale pro lidi se strachem z výšek a klaustrofobiky to zřejmě nebude to pravé. Sportovním výkonem je už se do tohoto hotelu vůbec dostat: buď si vyšlápnout náročnější ferátu a nebo se z protější strany svést tzv. “ziplinem”.

„Kapsle“ hotelu na skále, focené z Perurailu

Vítejte v městečku Aquas Calientes alias Machu Picchu

Kolem poledne vystupujeme v Aquas Calientes, městečku na úpatí hory Machu Picchu, z Perurailu jen s malými batůžky do 8 kil. Jedeme sem jen na jednu noc a dva dny, které budou ale pro mě velmi zásádní! Plním si svůj sen! Jupiiiií! Sny se přece jen zhmotňují! Připadám si jako v tranzu! Městečko leží asi 6 km od daleho známější historické lokality Machu Picchu. Své španělské jméno dostalo kvůli přírodním termálním pramenům. Pod městem teče řeka Vilcanota, která když prší, dokáže být pěkně divoká a rozbouřená. To jsme také zažili.

Rozbouřená Vilcanota po dešti

Turistické pasti: smlouvat či nesmlouvat

Od vlaku se prosmýkneme peruánským tržištěm! To je všude turistických lákadel a pastí! Ale na druhou stranu si člověk uvědomuje, že je to pro místní lidi často jediná obživa! O mnohých cenách se dá lehce smlouvat, ale záleží na Vás, jak hodně soucitní a empatičtí jste a zda chcete “místní” podpořit! V turistických oblastech je to v tomto trochu jiné než vysoko v horách, kde mi o ceně smlouvat připadalo opravdu “nemístné”!

Pachacútec

Přecházíme přes hlavní náměstí, kde se hrdě vypíná socha inckého panovníka Pachacuteca, který byl první historicky doložený panovník incké říše (vláda v letech 1438-1471/2). “Benvenidos a Machu Picchu!” hlásá nápis pod sochou. Tedy: “Vítejte na Machu Picchu!” Zde se rádi turisté fotí, Ani já jsem neodolala.:-).

Foto s Pachacútem

Il mistico

V okolí náměstí se nachází velké množství restaurací a hotelů, jejichž majitelé a personál Vás lákají hlavně ve večerních hodinách dovnitř. Odbočujeme nahoru doprava směrem k našemu hotelu. Míjíme knihkupectví, moje slabost, kde si pořídím ještě ten den v němčině (jak jinak :-)) publikaci o Machu Picchu. Asi po čtvrt hodině jsme na místě.

Náš hotel má neuvěřitelné jméno – “Il mistico”. Na jeho stěnách visí opravdu mystické a snové obrazy. Jeho majitelé Marco a Sarah nás společně uvítají. Dáváme si čaj z koky a čekáme na klíče od pokojů. Spím s Hani a Markétkou. V podstatě již v Ollantaytambu se tak zrodilo naše “chica-trio”;-).

V hotelu Il mistico

Odpolední dobrodružství

Celá naše skupinka se po ubytování rozhodne pro společný oběd v jedné z místních restaurací. Objednávám si “inka soup” a ochutnám tyčinky s avokádem. Po obědě máme volno a každý se ho rozhodne strávit po svém. Já se přidávám k Nadě a Ivance. Potřebuji si protáhnout nohy. Společně vyrážíme na odpolední „průzkum“ do okolí – pryč od turistického ruchu. Náš bojový úkol zní: najít nedaleké vodopády.

kudy vede cesta

podél rozbouřené Vilcanoty

Vydáváme se okolo řeky po mostě. Po nějaké době se rozhodneme jít po kolejích. Míjíme skupinky podobných nadšenců různého věku s batohy různých rozměrů. Jdeme poměrně již dlouho, ale tu správnou odbočku jsme zřejmě minuly. Začíná pršet a my se nakonec rozhodneme vrátit se zpět. Cesta vede pouze stejnou trasou – po kolejích obráceným směrem. Bereme si pláštěnky.

S Ivankou a pláštěnkou po ruce  (Naďa nás zrovna fotí)

Občas si musíme dávat pozor na projíždějící vlaky. Naštěstí s předstihem v nepřehledných úsecích zahoukají. Pražce zvlhly a docela to klouže. Zvedl se trochu vítr. Najednou za sebou zaslechneme docela ránu. Asi tak 20 kroků za námi spadla velká větev ze stromu. Wow! Tak to jsme měly docela štěstí! Zpozdit se o pár sekund…. Raději nedomýšlet!

Hledání cesty k vodopádu

Otužování je nutnost

Naštěstí se už blížíme pomalu k městečku a v dálce vidíme již světla. Pomalu se začalo smrákat. Jsme rády, že už se blížíme k hotelu. Docela mě bolí nohy. Byla to taková malá rozcvička na zítřejší celodenní výstup. V hotelu se bohužel moc neohřeji, protože na pokoji neteče teplá voda a je zde docela chladno. Ona ta voda vlastně skoro neteče vůbec! Ve výše položených hotelech je často slabý tlak vody, a tak se místo sprchování sotva “pokropíte”! Za vděk berete pak i studenou vodou! Hlavně, že teče!

Pokračování již brzy :-)!