Také to vnímáte „nekonečně“ více během úplňku?

Asi je to tím úplňkem …

Před měsícem jsem prožívala úplněk měsíce na Sardinii ve společenství 26 úžasných žen! Byla to neuvěřitelná jízda hned od začátku! Nyní tu hloubám sama nad novým úplňkem, umocněným částečným zatměním, úplně sama pět minut před půlnocí. Během osmi minut se přehoupnu do magického data osmého osmý. Osmičky hrají v mém životě velmi důležitou roli, a nejen v mém, když se podíváme hlouběji do (nejen) českých dějin. V hlavě mi víří změť myšlenek a z mého příběhu splněného snu o Sardinii (přesně v den mých narozenin) se rozběhly moje myšlenky k mým úplně nejbližším lidem. Asi je to umocněno tím úplňkem a pocitem, že jsem měla být se svou rodinou společně na jiném místě. Ale nic se neděje náhodně a bez příčiny!

Magické osmičky

Osmnáctého června – mé narozeniny, osmnáctého srpna – narozeniny mého mladšího syna, osmnáctého října – svátek mého staršího syna, osmého ledna – narození mého manžela , osmého března – můj oficiální svátek (než jsem si ho neoficiálně změnila), osmého května  = narozeniny mé tchyně a nejlepší kamarádky… Těch osmiček na začátku i konci je podezřele mnoho a už nevěřím tomu, že to je “pouze” náhoda!;-) Určitě  i vy naleznete ve vašem životě “osudová data či roky”, ve kterých vstoupili do vašeho života pro vás ti nejdůležitější lidé, kteří vás ovlivnili či inspirovali.

A moje rodina

Já bych tu rozhodně být nemohla bez mé úžasné maminky, která je pro mě velkým “trenažerem, stejně jako já pro ni! Už skoro s jistotou vím, že si děti rodiče vybírají, aby se naučily svoje lekce. Tyto jsou často vzájemné a často i bolestné. Ale jen skrze ně můžeme “vyrůst”! Ať už jsme spolu jakkoliv “bojovali” cítím velkou vděčnost  a s láskou mé mamince děkuji, že mi dala život a nastavuje mi doposud “společné zrcadlo”. Moje maminka se narodila v roce 1948, kdy naše země, tehdejší Československo, prožívalo svou bolestnou “Kalvárii” po komunistickém puči v únoru stejného roku.

Nebyl  to rok jednoduchý, stejně jako následujících dvacet let. Tato doba utvářela dětství mých rodičů a zanechala své stopy na duši mnohých. S rokem “Pražského jara”  v roce 1968 přišlo jaro také do naší rodiny, kdy se narodila má starší sestra. Nechybělo mnoho a nebyla bych tu ani já, ani moje sestra, protože tatínek se krátce před početím mé sestry pokoušel dát “vale” tehdejší Československé socialistické republice! Pro něho neúspěšně, ale sláva pro nás se sestrou!

Ta holka je ale divoká!

S mým tatínkem jsem byli vždycky dvojka. Divoká budu tedy po něm! Maďarská půlka krve se ve mně nezapře! Vzpomínám si na tatínka, jak vždy zvláště během rodinných oslav zpíval lidové maďarské písničky a maminka z něho “rostla”! Můj táta byl bavič, a kdyby neměl tak těžký životní příběh za sebou, byl by se stal jistě hercem, bavičem či vypravěčem:-). Pokoušela jsem se do jisté míry dostát tatínkovu odkazu a hrála jako dítě na kytaru, na kterou mě tatínek vozil, a později se stala učitelkou a spojila tak vše dohromady :-)). Myslím, že díky tatínkovi jsem zažila, co je to “bezpodmínečná láska”. Toto by měli zažít všichni! Díky, tati! Stále si s ním povídám, I když tu fyzicky již není. Ale tím to přece nekončí…!

Osudoví muži přicházejí

Blíže ke své setře jsem se díky našemu věkovému rozdílu “propracovala” až po roce 1998, kdy do mého života vstoupil oficiálně svatbou můj osudový muž číslo 1- můj manžel. Neoficiálně vstoupil již před třemi lety dříve. 🙂 Moc jsem tomu nevěřila, že by si některé dcery braly muže podle svých tatínků, ale ve zpětném kukátku tu jisté podobnosti asi u nás budou. Platí to asi spíše o těch “hodných tatíncích” nebo pokud je jako takové vnímáte! Někdo zvolí záměrně i přesný opak.

Rokem 1998 už ve mně dýchal I osudový muž číslo 2 – můj starší syn Lukáš, který se rozhodl vyjít s pravdou na světlo až o rok později.  A roky běžely a načas si dal i můj osudový muž číslo 3, mladší Matěj, který si to naplánoval na světlo Boží na narozeniny císaře pána Františka Josefa I. (18. 8. 1830) a to rovnou “císařským řezem”. Zvláštní “shodou okolností” byl jmény výše zmíněného císaře již o dekádu dříve pokřtěn můj starší Lukáš – tedy Lukáš František Josef II. Žádné dějepisné důsledky to na něm ale kupodivu nezanechalo. Protože ať jsme oba s manželem vystudovali mimo jiné společně obor historie, náš starší syn nám v průběhu svého mentálního vývoje potvrdil známé přísloví: “Pod svícnem bývá tma.” Ale každý máme díky Bohu jiné talenty a proto se spolu nikdy nenudíme!

  

Děkujte a objímejte!

A tak mě dnes tento magický úplněk zavedl zcela jiným směrem něž jsem zamýšlela, ale děkuji mu z celého srdce! Člověk bohužel často nevnímá “to” a nebo spíše “koho” má před očima každý den! A někdy už je pozdě říci: “Děkuji, že tu jsi! Teprve odloučení nám ukáže, co pro nás naši nejbližší udělali a co pro nás znamenali a znamenají! Proto jim to říkejte už teď! A třeba v tento moment, pokud jste dočetli až sem, obejměte své milované a řekněte jim, že je máte rádi! Poděkujte jim za úsměv, za laskavost, za skvěle uvařené jídlo, za jejich pozornosti ….! Tady a teď je ten nejsprávnější okamžik, protože se už nemusí nikdy opakovat!

S láskou a přáním magického (8.8.) duhového dne plného motýlů!

Vaše Gábi

PS: O Sardinii Vám napíši příště! I tyto úvahy se nesly ještě  na dlouho doznívající “sardinské vlně”;-).

Zatím se mrkněte na má krátka videa ze Sardinie na mé Fanpage;-).

gabi.nacarova@seznam.cz

Jsem expert na němčinu, která je mou vášní; se mnou budete němčinu a Německo milovat a komunikace se stane zábavou :-) Více informací naleznete zde >>

Komentáře