Zápisky z Bavorského lesa III – Napříč časem do divočiny

Středa, 29. 4. 2015, den třetí

Déšť ustal a vítá nás sluníčko. Tento den nás čeká celodenní putování po lese. Díky pomalejší službě v kuchyni vyrážíme skoro o 50 minut později – krátce před 10.00. Cesty jsou po včerejším lijáku trochu zablácené, ale cesta ubíhá příjemně. Naše putování je proloženo vstupy průvodkyně Moniky k ekosystému Národního parku a jeho filozofii: „Die Natur sein lassen.“ Což znamená „Nechat přírodu být“.

            Lehce poznáte, zda jste na německé či české straně Národního parku. V Národním parku Šumava na české straně se zpravidla např. po velkém orkánu „Kiril“ v roce 2007 většina polámaných a vyvrácených stromů odklízela a odvážela na další zpracování. V Národním parku Bayrischer Wald (Bavorský les) se stromy cíleně nechávají ležet s cílem do běhu přírody nezasahovat.

Spadané stromy často vytváří podloží pro nové rostliny a jsou obydlím pro různé druhy hmyzu a zvířat. V bavorském pralese tak mnohdy naleznete úchvatné tvary stromů, jejichž kořeny jako kdyby rostly ve vzduchu. Dolní částí stromu můžete někdy i prolézt. Je to z důvodu, že uprostřed původně ležel starý strom, který následně ztrouchnivěl a rozpadl se.

Nezasahování do ekosystému (pra)lesa umožnilo existenci mnoha vzácných druhů hub (např. Rosa Baumpilze), které naleznete jen zde a na několika jiných místech Evropy. Tyto ke svému životu potřebují stromy staré více než 300 let.

Cílem naší středeční cesty je „Haus zur Wildnis“ (Dům divočiny) s informačním centrem. Po cestě narážíme na stádo zde speciálně chovaných praturů (Auerochsen) a divoké koně. Navštěvujeme i tzv. „Steinzeithöhle“ (napodobeninu pravěké jeskyně s loveckými malbami, která byla objevena v jihofrancouzské jeskyni Chauvet).

Ocitáme se na chvíli v pravěkém světě lovců.  Informativní film nás provádí změnou klimatu, krajinou a světem zvířat od poslední doby ledové a začínající doby poledové, a ukazuje, jak člověk reagoval na tyto změny životního prostředí a klimatu díky novinkám v lovecké technice.

Polední pauzu strávíme v Domě divočiny a občerstvujeme se v místní restauraci s českou obsluhou :-). Poté se vydáváme k oboře rysů.

Máme neskutečné štěstí. Vidíme odpočívajícího rysa přímo z vyhlídky. Minulý rok jsme toto štěstí neměli. Trochu bojový úkol pro bystrozraké: Najdete na dolním obrázku ležícího rysa? 🙂

Zajímavé informace o způsobu života rysů se dozvídáme od průvodkyně Míši. Teritorium lovu samečků je mnohem větší než samiček. Samec nesnese na svém teritoriu zpravidla žádného konkurenta, ale vyskytují se zde 2-3 samičky. Jeden ze samců se jmenuje Patrik. Mimo prostor Národního parku se jak rysové, tak zde chovaní vlci, stávají často obětí pytláků. Za normálních podmínek tato zvířata nejsou nebezpečná lidem, je to právě právě naopak!

Do kempu se vracíme se spoustou nových zážitků a informací až těsně před večeří. Po večeři jsou i přes celodenní putování mnozí plní energie a hrají hru na „diamanty“.

Středeční noc se po dvou chladných nocích rozhodlo osazenstvo „Baumhausu“ strávit raději v centrální budově. Další noc se k nim připojí i osazenstvo z „Wasserbett“. Mezi „nejotužilejší“ tak nakonec patří chlapci z Erdhöhle. Dívky z „Lichtstern“ vyměnily již ve středu svoji chatku za teplejší „Sonnenwand“ (sluneční) a díky topení tak vydrží v lese až do odjezdu.

Je třeba se na zítřejší den pořádně prospat, neboť nás čeká fyzicky nejnáročnější den (tedy některé) a jedno velké překvapení…